Finanční zajištění na stáří nekončí důchodem. Kdo neřeší dědictví, může ve stáří skončit špatně.

Mít vlastní byt, penzijní spoření, případně další finance na účtech či investované v podílových fondech ještě neznamená, že máte o stáří postaráno. Pokud nemáte vyřešené dědické záležitosti, může smrt partnera spustit lavinu problémů, které zásadně ohrozí vaše klidné dožití. Ve Freedom Financial Services upozorňujeme, že lidé často roky plánují důchod, ale naprostá většina z nich vůbec neřeší, co se stane s jejich majetkem po smrti. To může být fatální chyba.

Úmrtí partnera: psychický šok, ekonomický pád

Smrt partnera je vždy zásadní životní změnou. Nejčastěji se mluví o psychické stránce – o truchlení, samotě a ztrátě životní opory. Stejně tvrdé ale mohou být ekonomické a sociální důsledky.

S odchodem partnera často prudce klesnou příjmy domácnosti, zároveň přicházejí náklady na pohřební a hřbitovní služby, na dědické řízení a na vypořádání pozůstalosti. Může dojít k reálnému snížení nebo dokonce ke ztrátě majetku. Pozůstalý partner se může propadnout na okraj společnosti, přijít o část kontaktů a ocitnout se ve větší závislosti na cizí pomoci.

Zvlášť ve vyšším věku je proto klíčové, zda měli manželé nebo partneři majetkové a dědické vztahy předem promyšlené. Právě ve chvíli, kdy člověk přijde o partnera, je psychicky nejslabší. A právě tehdy na něj mohou dopadnout důsledky toho, že majetek a dědění nikdy neřešili. Jde o kombinaci, která dokáže zničit i jinak dobře zajištěné stáří.

Ve Freedom Financial Services proto od května letošního roku zahrnujeme dědický plán do komplexního finančního poradenství.

Každý z nás jednou spustí dědické řízení

Zatímco invalidita je pro většinu z nás málo pravděpodobnou možností, dožití se starobního důchodu je pro většinu již pravděpodobné. Vlastní smrt je však pro všechny jistotou.

V Česku každý týden umírá přibližně 2 100 až 2 200 osob, což znamená zhruba 112 tisíc úmrtí ročně. Každé takové úmrtí automaticky znamená zahájení dědického, přesněji pozůstalostního řízení. Musí proběhnout vždy, bez ohledu na to, zda po člověku zůstal majetek, nebo ne. Vede ho notář ve funkci soudního komisaře a jedinou podmínkou pro jeho zahájení je smrt zůstavitele.

Jinými slovy: každý z nás jednou bude příčinou zahájení dědického řízení. Přesto má řada lidí detailně propočítaný důchod, ale dědictví nemá promyšlené vůbec. Dědické řízení je přitom stoprocentně jistou událostí v našem životě. Rozdíl je pouze v tom, že ho už nezažijeme my, ale naši blízcí.

Co se skutečně stane s majetkem po smrti partnera

U mnoha manželů tvoří většinu majetku společné jmění manželů. Obvykle jde o bydlení v podobě bytu nebo domu, finanční úspory a různé formy investic, někdy také o podíly v podnikání. Patří sem ale i dluhy.

Po smrti jednoho z manželů společné jmění zaniká a ta část, která náležela zesnulému, se stává součástí pozůstalosti. Ta se následně v dědickém řízení rozdělí mezi dědice. Spolu s tím se dědí i výlučné jmění zemřelého.

Modelová situace může vypadat takto: společné jmění manželů činí 8 milionů korun, výlučné jmění manžela 1,5 milionu a výlučné jmění manželky 500 tisíc korun. Pozůstalý partner pak často až u notáře zjistí, že není výlučným vlastníkem bytu či domu, ve kterém žije. Zároveň zjistí, že o majetku musí rozhodovat společně s dětmi, sourozenci zemřelého či jinými příbuznými a že bez jejich souhlasu nedokáže nemovitost prodat ani ji využívat podle svých potřeb.

Smrt partnera tak často nečekaně odhalí, jak málo byl majetek promyšlený. Když se do hry dostanou děti z prvního manželství, sourozenci a další příbuzní, pozůstalý partner může být zcela závislý na jejich vůli. Spory a nevraživost mezi dědici pak mohou dramaticky ohrozit jeho klidné dožití.

Mýtus „po smrti se to nějak rozdělí“. Realita: rozhodne zákon

Pokud člověk za života neprojeví jasnou vůli, jak má být s jeho majetkem po smrti naloženo, nastupuje tzv. dědictví ze zákona. Občanský zákoník pak rozdělí dědice do šesti dědických tříd, od manžela a dětí až po vzdálené příbuzné, jako jsou prasynovci a praneteře. Pokud se nenajde žádný dědic, majetek připadne státu jako odúmrť.

V praxi znamená dědictví ze zákona propásnutou šanci ovlivnit rozdělení vlastního majetku. Často dochází k tomu, že se majetek roztříští na malé podíly, což je obzvlášť problematické u nemovitostí a rodinných firem. Rodiny se dostávají do vleklých sporů, pozůstalý partner je v ekonomicky i psychicky velmi obtížné situaci a rozdělení pozůstalosti je mnohými vnímáno jako nespravedlivé, přestože je plně podle zákona.

Dědictví ze zákona je typickou ukázkou pasivního přístupu: člověk dědictví neřeší a nechává za sebe rozhodnout zákon. Jenže zákon nezná konkrétní rodinné vztahy, děti, životní situaci ani osobní přání. Zná pouze pravidla a paragrafy.

Aktivní přístup: závěť a dědická smlouva

Kdo nechce, aby o jeho majetku rozhodoval stát místo něj, musí být aktivní. Základními nástroji, jak ovlivnit dědické řízení, jsou závěť a dědická smlouva.

Závěť je jednostranný odvolatelný právní úkon, kterým zůstavitel vyjadřuje svou vůli, komu a v jakém rozsahu má připadnout jeho pozůstalost. Dědická smlouva je dohoda mezi zůstavitelem a jedním nebo více dědici a jako dědický titul má vyšší právní sílu než závěť.

V hierarchii platí, že dědická smlouva má přednost před závětí i před děděním ze zákona. Závěť má přednost před děděním ze zákona a zákonná dědická posloupnost nastupuje až v tom, co není pokryto těmito aktivními nástroji.

Oba instituty jsou však omezeny právy tzv. nepominutelných dědiců, tedy potomků zůstavitele a jejich potomků. Ti mají ze zákona nárok na povinný díl, zpravidla v penězích. Nezletilému dítěti musí připadnout alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu, zletilému alespoň jedna čtvrtina. V praxi tak zůstavitel nemůže své děti z pozůstalosti zcela vyloučit, pokud k tomu nemá zákonné důvody pro vydědění.

Přesto většina lidí žádnou závěť ani dědickou smlouvu nemá. Závěť plánuje podle průzkumů sepsat asi třetina populace, ale reálně ji má jen zlomek lidí. Představa, že se děti po smrti rodičů přece nějak domluví, patří mezi nejdražší omyly českých domácností. Zvlášť když jde o bydlení nebo firmu. Závěť ani dědická smlouva nejsou projevem nedůvěry vůči rodině, ale projevem odpovědnosti.

Nepominutelní dědici: ochrana dětí, omezení volnosti

Institut nepominutelných dědiců chrání potomky zůstavitele před úplným opomenutím v závěti nebo v dědické smlouvě. Nepominutelným dědicem je dítě zůstavitele, a nedědí-li, pak jeho potomci. Nepominutelný dědic má právo nikoli na konkrétní věc z pozůstalosti, ale na peněžní vyrovnání odpovídající jeho povinnému dílu.

Zákon stanoví, že nezletilému nepominutelnému dědici musí připadnout alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného podílu, zletilému alespoň jedna čtvrtina.

Následující příklad ukazuje, jak se může pozůstalost změnit aktivním pořízením pro případ smrti: pokud má pozůstalost hodnotu 12 milionů korun a dědí manžel, zletilý syn a nezletilá dcera, pak by při dědění ze zákona každý z nich získal třetinu, tedy 4 miliony korun. Při závěti, která respektuje povinné díly, může manžel získat dvě třetiny majetku, zletilý syn jeden milion a nezletilá dcera tři miliony. Zůstavitel tak může preferovat finanční jistotu partnera, ale nemůže děti bezdůvodně zcela obejít.

Kdy začít dědictví řešit? Mnohem dříve, než si myslíte

Rozumný čas pro řešení dědických záležitostí nepřichází až na stará kolena. Vhodné je začít už ve chvíli, kdy si pořizujete vlastní bydlení, zakládáte rodinu, rodí se děti a začíná se projevovat vliv majetku na rodinný život.

Druhou přirozenou etapou je období, kdy děti dospějí a vaše čisté jmění výrazně roste. Za pět minut dvanáct je situace, kdy ještě žijete a jste svéprávní. Tehdy je stále možné pořízení pro případ smrti sepsat, ale časová rezerva je minimální.

Jako praktický začátek slouží několik upřímných otázek: Jaký je skutečný rozsah našeho majetku včetně dluhů? Jak chceme dožít – kde, v jakém standardu a s jakou mírou jistoty? Kdo jsou naši potenciální dědici a jaké jsou mezi nimi vztahy? Jak by majetek vypadal, kdyby se dělil jen podle zákona? Má někdo z dědiců reálný zájem o konkrétní části majetku, například o rodinný dům nebo firmu? A co je nejdůležitější: jak se pravděpodobně dědici zachovají po naší smrti?

Dobře položené otázky jsou polovinou dědického plánu. Tou druhou je odvaha si na ně poctivě odpovědět a podle těchto odpovědí skutečně jednat.

Co je dědický plán a proč bez něj finanční jistota kulhá

Dědický plán je předem promyšlený soubor opatření, úkonů a postupů, kterými se má po smrti naplnit vůle zůstavitele. Opírá se o dva hlavní cíle: zajistit klidné dožití pozůstalého partnera a předat majetek potomkům tak, aby nepoškodil rodinné vztahy.

Tyto cíle se přitom mohou snadno dostat do konfliktu. Někdy se v praxi objevuje i opačná motivace – snaha co nejvíce omezit partnera, zmenšit podíly dětí nebo je zbavit dědického práva. O to důležitější je plán strukturovat racionálně.

Východiskem je oblast lidí, tedy přehled vás a vašeho partnera, dětí, vnoučat a dalších osob, které v rodině hrají roli. Na ni navazuje oblast majetku, která zahrnuje soupis finančního, nemovitého, movitého a dalšího jmění a reálné stanovení jeho hodnoty.

Třetím pilířem je samotný proces předání, tedy konkrétní volba nástrojů – zda využít dědickou smlouvu, závěť, darování za života nebo například svěřenský fond – a nastavení postupu tak, aby dědické řízení proběhlo pokud možno hladce a bez zbytečných konfliktů.

Dědický plán není jen papírem u notáře. Je to kombinace vztahů, čísel a práva, která rozhodne o tom, jestli životní práce člověka jeho rodině pomůže, nebo ji naopak rozeštve.

Finanční zajištění na stáří: bez dědického plánu jen poloviční práce

Spoření na důchod, investice a vlastní nemovitost jsou nezbytným pilířem finančního zajištění na stáří, ale samy o sobě nestačí. Pokud chybí promyšlený dědický plán, riskujete, že pozůstalý partner nebude mít jistotu, kde a z čeho bude žít, majetek se rozdrobí a ztratí hodnotu a mezi dědici vzniknou hluboké konflikty.

Vaše představa o spravedlivém a rozumném rozdělení majetku zůstane nenaplněná a o výsledku rozhodnou paragrafy a emoce druhých. Provokativně řečeno: kdo řeší důchod a investice, ale ignoruje dědění, chystá pěkný majetek především pro notáře, právníky a rodinné spory.

Skutečně zodpovědné finanční plánování na stáří proto končí až u kvalitního dědického plánu. Ve Freedom Financial Services jej od letošního roku zahrnujeme do komplexního poradenství, protože bez promyšleného předání majetku je finanční jistota na stáří jen poloviční práce.